Dopis Antonína Mynáře

Pan Karel Schmitke, pošt. zřízenec,

 P á l k o v i c e   u  M í s t  k u.

     Vážený pane,

Četl jsem Vaši výzvu v Novém slově ze dne 24. června 1945, jíž pátráte po panu Gureckém1), četnickém poručíku na Vsetíně. S panem Gureckým jsem byl v době od 28. března do 6. dubna 1945 vězněn v cele č. 43 Kounických kolejí v Brně. Mohu proto Vám oznámiti, co mi sám během této doby řekl a také osvětliti pozadí jeho zatčení.

V Kounických kolejích jsem byl od 27. února 1945. Dne 28. března 1945 asi po 10. hod. večer, snad bylo i více, přivedli do naší světnice č. 43 pana Gureckého. Byl již bez četnické uniformy a měl jenom náhradní oblek, který mu dali v kolejích, Tenkráte byli kromě mne v cele č. 43 ještě: pan Žitný, obchodník s originály obrazů z Mor. Ostravy, (prodejnu měl v některé kavárně v Mor. Ostravě, jejíž jméno mi již vypadlo z paměti), pan Morgenstern, tenkráte dělník továrny na měřící přístroje, bytem v Bílovicích u Brna, Polák Adamčík z Varšavy, nějaký Ukrajinec a pan Melich, nápověda Zemského divadla v Brně, bytem tuším v Starobrněnské ulici.

O panu Gureckém mohu říci toto:

Do Brna byl úmyslně a záměrně vylákán zemským velitelstvím četnickým v Brně k lékařské prohlídce, poněvadž v budově tohoto velitelství byl již úředníky Gestapa očekáván a hned zatčen. Bylo mu prý řečeno, že Gestapo má na tom zájem, aby na Vsetíně nikdo nevěděl, že byl zatčen, aby tím prý nebyli upozorněni další lidé, které chtěli lapiti. Přítel Gurecký byl ve spojení x partyzány skupiny majora Murzina2) (tak ho alespoň jmenoval) a měl prý pověření z Moskvy pro převzetí oblasti Vsetína. Gurecký byl tajně Gestapem pozorován již od ledna 1945, tak alespoň seznal při výslechu.Gestapo se o něm dozvědělo z výpovědi tzv. Malého Franty3) to bylo ovšem krycí jméno. Případ Gureckého byl těžký a beznadějný, toho si byl on také dobře vědom a počítal s nejhorším. O jeho činnosti mělo Gestapo tak přesné a již ověřené zprávy, že se nedalo již nic zakrývati a nijak uhýbati. Podle jeho slov, musel jen prostě potvrditi, to co již Gestapo samo mělo zjištěno. Musel být přítomen exekuci rodiny Juříčkovy v Leskovci, kde prý byl vybudován úkryt pro partyzány a kde se s nimi také stýkal. O existenci tohoto úkrytu mělo Gestapo již od ledna zprávu a také od této doby byl bunkr u Juříčků4)(přízvisko u Machálků tuším) také pozorován. Tato exekuce se prováděla 3.dubna 1945, Gurecký byl k ní odvezen již večer dne 2. dubna. Celý tento případ ho velmi trápil, poněvadž utracená rodina byla prý velmi hodná, poctivá a vlastenecky uvědomělá. Na jejím prozrazení neměl žádného vlivu, poněvadž Gestapo vlastně již všechno vědělo. Gureckého účast na exekuci rodiny Juříčkovy byla podle známého sadistického receptu Gestapa součást jeho trestu. Gurecký si byl vědom, že musí očekávat trest nejhorší a těšil se spolu s námi jen na jedinou možnost záchrany: urychlený konec a příchod ruské armády. Nemohu ani dobře vypsati, jak jsme podle jenom velmi kusých zpráv o událostech na frontách horečně celé večery a i noci kombinovali, kdy by mohlo k tomuto touženému konci dojít. Dne 6. Dubna 1945 asi v 9. Hod večer byl přítel Gurecký z naší cely náhle odvolán se známou gestapačkou výzvou: Alles mit. Spolu s ním byli z cel odvoláni ještě mnozí jiní vězni (podle nynějších novinových zpráv se potvrzuje, že jich tenkráte odvezli 150). Kam byli odvezeni není mi známo. O tomto transportu se nyní usilovně pátrá, poněvadž žádný z těchto věznů se doposud nevrátil. Pokud vím, byli s ním současně odvezeni: z Bystřice p.Host.; řed.měšť.šk. Josef Brada, inspektor šk. Úlehla, odb. učitelé Ševšíková a Novák, úředník Filip z Hranice; řed.měšť.šk. Fr. Čajka, odb.uč. Jaromír Peukl, úředník Renner; dále bylo tam více vězňů ze Zlína, Val. Meziříčí, jejich jména však neznám.

 Gurecký těžce nesl, že mu byl znemožněn jakýkoliv styk s rodinou, nesměl psáti domů a jinak tak krátké době nemohl podati o sobě žádnou zprávu. Měl velké starosti o rodinu, aby ona nebyla perzekuována a vzpomínal obzvláště na svoji nejmenší dcerku, děvčátko chodící do obecné školy. Při výslechu týrán nebyl, poněvadž u něho nebylo možno nic zapírati, vše bylo již známo a nemělo smyslu kličkovat při tak přesné a prokázané věci, V ostatním jsme Gureckého ve všem vypomohli, pokud jsme sami mohli ( mycí potřeby, jídlo atd. ) . I při hrozně bídném stravování v kolejích hlad netrpěl.

To je vše, co mohu k Vaší výzvě Vám oznámiti. Já sám jsem byl z Kouniček odvezen hned na to v neděli dne 8. dubna 1945 do trestaneckého tábora do Mirošova u Plzně. Po nás odjely pak ještě transporty další, jeden opět do Mirošova.

Gurecký byl statečný člověk a já doposud neztrácím naděje, že celý zmizelý transport se ještě najde. Právě minulou neděli jsem se dozvěděl, že se zvláště v Rakousku stále ještě nacházejí doposud neznámé tábory politických vězňů. Tož pořád ještě není vyloučeno, že také transport ze 6. Dubna 1945 se ještě objeví. Mám na tom sám zájem a sleduji to, poněvadž shora jmenovaní z Bystřice a Hranic byli účastníci a spolupracovníci v mém politickém případu. Nemohu se opravdu doposud plně těšiti z toho, že jsem ještě s několika šťastnějšími vyvázl s holým životem, když stále vzpomínám na ostatní, kteří doposud nejsou doma.

Pozdravuji Vás srdečně a prosím o zprávu, kdyby se Vám podařilo zjistiti něco určitějšího o příteli Gureckém. Sám učiním podobně, když se dovím něco o některých účastnících tohoto nešťastného transportu z 6.dubna 1945. Znamenám se Vám v plné úctě oddaný

                                                                                                                                       Antonín MYNÁŘ                                                                                                                                                                                                                                                               okresní školní inspektor

Holešov, Nám. 11                                  

Fotokopii výpovědi najdete zde.  Originál dopisu u rodiny Černocké.