×

Podpořte nás - text

Dopis Antonína Mynáře

Pan Karel Schmitke, pošt. zřízenec,
 P á l k o v i c e   u  M í s t  k u.
 
     Vážený pane,
Četl jsem Vaši výzvu v Novém slově ze dne 24. června 1945, jíž pátráte po panu Gureckém1), četnickém poručíku na Vsetíně. S panem Gureckým jsem byl v době od 28. března do 6. dubna 1945 vězněn v cele č. 43 Kounických kolejí v Brně. Mohu proto Vám oznámiti, co mi sám během této doby řekl a také osvětliti pozadí jeho zatčení.

V Kounických kolejích jsem byl od 27. února 1945. Dne 28. března 1945 asi po 10. hod. večer, snad bylo i více, přivedli do naší světnice č. 43 pana Gureckého. Byl již bez četnické uniformy a měl jenom náhradní oblek, který mu dali v kolejích, Tenkráte byli kromě mne v cele č. 43 ještě: pan Žitný, obchodník s originály obrazů z Mor. Ostravy, (prodejnu měl v některé kavárně v Mor. Ostravě, jejíž jméno mi již vypadlo z paměti), pan Morgenstern, tenkráte dělník továrny na měřící přístroje, bytem v Bílovicích u Brna, Polák Adamčík z Varšavy, nějaký Ukrajinec a pan Melich, nápověda Zemského divadla v Brně, bytem tuším v Starobrněnské ulici.

O panu Gureckém mohu říci toto:

Do Brna byl úmyslně a záměrně vylákán zemským velitelstvím četnickým v Brně k lékařské prohlídce, poněvadž v budově tohoto velitelství byl již úředníky Gestapa očekáván a hned zatčen. Bylo mu prý řečeno, že Gestapo má na tom zájem, aby na Vsetíně nikdo nevěděl, že byl zatčen, aby tím prý nebyli upozorněni další lidé, které chtěli lapiti. Přítel Gurecký byl ve spojení x partyzány skupiny majora Murzina2) (tak ho alespoň jmenoval) a měl prý pověření z Moskvy pro převzetí oblasti Vsetína. Gurecký byl tajně Gestapem pozorován již od ledna 1945, tak alespoň seznal při výslechu.Gestapo se o něm dozvědělo z výpovědi tzv. Malého Franty3) to bylo ovšem krycí jméno. Případ Gureckého byl těžký a beznadějný, toho si byl on také dobře vědom a počítal s nejhorším. O jeho činnosti mělo Gestapo tak přesné a již ověřené zprávy, že se nedalo již nic zakrývati a nijak uhýbati. Podle jeho slov, musel jen prostě potvrditi, to co již Gestapo samo mělo zjištěno. Musel být přítomen exekuci rodiny Juříčkovy v Leskovci, kde prý byl vybudován úkryt pro partyzány a kde se s nimi také stýkal. O existenci tohoto úkrytu mělo Gestapo již od ledna zprávu a také od této doby byl bunkr u Juříčků4)(přízvisko u Machálků tuším) také pozorován. Tato exekuce se prováděla 3.dubna 1945, Gurecký byl k ní odvezen již večer dne 2. dubna. Celý tento případ ho velmi trápil, poněvadž utracená rodina byla prý velmi hodná, poctivá a vlastenecky uvědomělá. Na jejím prozrazení neměl žádného vlivu, poněvadž Gestapo vlastně již všechno vědělo. Gureckého účast na exekuci rodiny Juříčkovy byla podle známého sadistického receptu Gestapa součást jeho trestu. Gurecký si byl vědom, že musí očekávat trest nejhorší a těšil se spolu s námi jen na jedinou možnost záchrany: urychlený konec a příchod ruské armády. Nemohu ani dobře vypsati, jak jsme podle jenom velmi kusých zpráv o událostech na frontách horečně celé večery a i noci kombinovali, kdy by mohlo k tomuto touženému konci dojít. Dne 6. Dubna 1945 asi v 9. Hod večer byl přítel Gurecký z naší cely náhle odvolán se známou gestapačkou výzvou: Alles mit. Spolu s ním byli z cel odvoláni ještě mnozí jiní vězni (podle nynějších novinových zpráv se potvrzuje, že jich tenkráte odvezli 150). Kam byli odvezeni není mi známo. O tomto transportu se nyní usilovně pátrá, poněvadž žádný z těchto věznů se doposud nevrátil. Pokud vím, byli s ním současně odvezeni: z Bystřice p.Host.; řed.měšť.šk. Josef Brada, inspektor šk. Úlehla, odb. učitelé Ševšíková a Novák, úředník Filip z Hranice; řed.měšť.šk. Fr. Čajka, odb.uč. Jaromír Peukl, úředník Renner; dále bylo tam více vězňů ze Zlína, Val. Meziříčí, jejich jména však neznám.

 Gurecký těžce nesl, že mu byl znemožněn jakýkoliv styk s rodinou, nesměl psáti domů a jinak tak krátké době nemohl podati o sobě žádnou zprávu. Měl velké starosti o rodinu, aby ona nebyla perzekuována a vzpomínal obzvláště na svoji nejmenší dcerku, děvčátko chodící do obecné školy. Při výslechu týrán nebyl, poněvadž u něho nebylo možno nic zapírati, vše bylo již známo a nemělo smyslu kličkovat při tak přesné a prokázané věci, V ostatním jsme Gureckého ve všem vypomohli, pokud jsme sami mohli ( mycí potřeby, jídlo atd. ) . I při hrozně bídném stravování v kolejích hlad netrpěl.

To je vše, co mohu k Vaší výzvě Vám oznámiti. Já sám jsem byl z Kouniček odvezen hned na to v neděli dne 8. dubna 1945 do trestaneckého tábora do Mirošova u Plzně. Po nás odjely pak ještě transporty další, jeden opět do Mirošova.

Gurecký byl statečný člověk a já doposud neztrácím naděje, že celý zmizelý transport se ještě najde. Právě minulou neděli jsem se dozvěděl, že se zvláště v Rakousku stále ještě nacházejí doposud neznámé tábory politických vězňů. Tož pořád ještě není vyloučeno, že také transport ze 6. Dubna 1945 se ještě objeví. Mám na tom sám zájem a sleduji to, poněvadž shora jmenovaní z Bystřice a Hranic byli účastníci a spolupracovníci v mém politickém případu. Nemohu se opravdu doposud plně těšiti z toho, že jsem ještě s několika šťastnějšími vyvázl s holým životem, když stále vzpomínám na ostatní, kteří doposud nejsou doma.

Pozdravuji Vás srdečně a prosím o zprávu, kdyby se Vám podařilo zjistiti něco určitějšího o příteli Gureckém. Sám učiním podobně, když se dovím něco o některých účastnících tohoto nešťastného transportu z 6.dubna 1945. Znamenám se Vám v plné úctě oddaný

                                                                                                                                       Antonín MYNÁŘ                                                                                                                                                                                                                                                               okresní školní inspektor
Holešov, Nám. 11                                  
Fotokopii výpovědi najdete zde.  Originál dopisu u rodiny Černocké.

1)

Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn domkaře Ignáce Gureckého z Lubně a jeho ženy Anny, roz. Foldýnové - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin. Začleněn do transporu KL3, který odvezl zatčené odbojáře z Brna a Jihlavy do KT Mauthausen. Záznam o svatbě v matrice Slezské Ostravy.

2)

velitel Dajan Bajanovič Murzin Němci nazývaný Černý generál (20. 12. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 1. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa) - druhý velitel 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, čestný občan 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku.

3)

agent B35 František Bednář, krycí jméno Malý Franta, Vašek, Pospíšil, Karpentský (4. 10. 1904 Brno-Chrlice – 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn stolařského mistra Rudolfa Bednáře s Chrlic 151 a jeho ženy Marie, roz. Fibicherové, posledně bytem Chrlice 384 – zakladatel bunkru. Jako učitel působil v Albrechticích a v Karpentné ve Slezsku. Zde v roce zakládá tzv. skupinu Slezkého odboje namířenou v té době proti polskému nacionalizmu a rozpínavosti. Po Mnichovu a záboru Těšínska polskou armádou na podzim roku 1938 se vrátil na Brněnsko (do rodných Chrlic). Do odboje se znovu zapojil začátkem května roku 1939 a to v Obraně národa a v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Organizoval a podílel se na převádění osob do zahraničí na trase přes Uherské Hradiště, Vsetín (spolupracoval s Josefem Sousedíkem), na Těšínsko, kdy byly využívány služby jeho sestry Marie. V únoru roku 1940 se dostal do pozornosti konfidenta brněnského gestapa Viktora Ryšánka (25. 12. 1902 – popraven 7. 10. 1946 v Brně – bývalého důstojníka čs. armády. Po okupaci začal pracovat jako agent gestapa pod krycím jménem Pavel Vévoda A13). Od dubna roku 1940 žil v ilegalitě. Zatčen 15. listopadu 1942 a vězněn do 8. prosince 1943. Poté se stal konfidentem brněnského gestapa. V prosinci 1944, na udání konfidenta Františka Šmída, že pracuje pro obě strany, byl znovu zatčen a 7. 4. 1945 odeslán s transportem KL3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) z brněnských Kounicových kolejí do plynových komor v Mauthausenu. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-TuřanechZáznam o svatbě v matrice Českého TěšínaFrantišek Bednář měl s manželou Evou pět dětí, přes které ho gestapo vydíralo.

4)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti

dále 

Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti

dále 

Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy

dále 

Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy

Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

TOP