Protokol sepsaný dne 3. května 1946 s Aloisem Skřivánkem

PROTOKOL

sepsaný dne 3. 5. 1946 a poručíkem výk. Aloisem Skřivánkem¹⁾, zařáděným u štábu SNB- Zemská velitelství v Brně, na dožádání zemské ústředny státní bezpečnosti v Čechách čj. 51/1946 taj. , ze dne 2. 4. 1946.

Vyslýchaný obeznámen s předmětem výslechu a vyzván k udání pravdy ve věci udává :

Por. výk. Rudolfa Gureckého²⁾ znám od jara 1935, kdy byl mým velitelem stanice v Šumperku. Sloužil jsem pod jeho velením až do září 1938, kdy jsem byl přemístěn k býv. ČPO v Šumperku.

Po evakuaci v říjnu 1938 přisel jsem s ČPO do Boskovic a v září 1939 jsem byl přemístěn ke štábu ZČV v Brně. Por. Gurecký, tedy ještě vrchní strážmistr, byl přemístěn na stanici Bystřice n/Pernštýnem.

S por. výk. Gureckým jsem udržoval písemný styk a jemu v různých věcech byl nápomocen, pokud to bylo v mě moci. Por. Gurecký byl totiž v první době vlády Langhammerovy³⁾ jako zemského velitele tohoto neoblíben. Důvod toho však neznám.

V roce 1942 absolvoval Gurecký školu pro výcvik výk. důstojníků V Praze⁴⁾. Po návratu z Prahy mne prosil písemně i ústně, abych mu byl nápomocen k přemístění do Vsetína. Byl jsem tehdy zařazen v osobním oddělení, kamž náleželo taká přemisťování četníků, a tak se mi tehdy skutečně podařilo vrch. strážní. Gureckému k přemístění do Vsetína dopomoci. K tomuto přemístění došlo koncem roku 1942.

K tomu podotýkám: „V osobním oddělení jsem byl zařaděn s vrch. strážmistrem Václavem Dvořákem⁵⁾, kde jsme společně pomáhali -pokud jsme mohli- všem příslušníkům četnictva, kteří nekonvenovali býv. plk. Langhammerovi. Langhammer měl totiž přímo sadistickou radost, mohl-li četníkovi uškodit / přemístěním, odvelením a pod/. A tak jame se stali neoficiálními, tajnými ochránci takto pronásledovaných četníků.

U Langhammera byli jen takoví četníci oblíbeni, kteří dovedli pracovat pro něho jako Němce, příp. ho zásobovali a pod.

Ve Vsetíně začal Gurecký pracovat v podzemním osvobozeneckém hnutí, o čemž mi vyprávěl sám později, příležitostně jeho služebních cest do Brna.

Kolem konce roku 1944 a začátku roku 1945 byl por. Gurecký častěji nemocen /jak jsem později zjistil, nemoc pouze předstíral, aby mohl intensivněji pracovat v odboji a skrývat se před slídivými zraky Gestapa/, a proto byl volán k lék, prohlídce u lék. býv. ZČV⁶⁾ v Brně,

Na podkladě této lékařské prohlídky byla poručíku Gureckému povolena 4 týdenní domácí léčba, asi do prvních dnů měsíce dubna 1945.

V druhé polovině měsíce března 1945 obdržel jsem od por. Gureckého soukromý dopis, v němž mi sděloval, že jest předvolán na den 28. 3. 1945, tedy před uplynutím lhůty, na kterou mu byla domácí léčba povolena, k lékaři ZČV za účelem zjištění jeho zdravotního stavu, a tázal se rané, není-li mi známo, proč tato lék, prohlídka byla nařízena.

Poněvadž povolání k lék. prohlídkám prováděla jiná kancelář, nebyl mi důvod předvolání znám. Pokoušel jsem se proto zjistit důvod tohoto rozkazu. Bohužel, zjistil jsem jen holý rozkaz. Domníval jsem se proto, že v daném případě jde zase o jeden z výstřelků Langhammerových, které u něho byly na denním pořádku.

 Přesto jsem však por. výk. Gureckému ihned odepsal aby k lékařské prohlídce k ZČV do Brna nejezdil, nýbrž aby hlásil, že se již uzdravil a nastoupil službu, čímž by se vydaný rozkaz o předrolání k lek. prohlídce stal bezpředmětný. Tento případ byl totiž námi v několika případech použit a osvědčil se.

Por. výk. Gurecký však přes tuto radu k lékařské prohlídce k lek. do Brna přijel.

 Když přišel ke mně do kanceláře, tázal jsem se ho přímo, co zde hledá. Por. Gurecký mi tehdy odvětil, že mu na tom nezaleží i kdyby ho dají do pense, že válka se stejně již musí skončiti a tak že mu nezáleží na tom, zda těch několik dní bude sloužiti či nikoliv.

Při tom mi vyprávěl o jeho odbojné činnosti. Byl v přímém spojení s velitelem partyzáni na Valašsku, majorem RA Mursinym⁷⁾. Nabádal ho k opatrnosti, poněvadž měl asi 4 děti. Odvětil mi, že vsetínské Gestapo mu sice nevěří, ale že proti němu dosud nic nepodnikli.

Por. Gurecký se tehdy u mne zdržel asi 15 - 20 minut, načež odešel k lékaři ZČV.

Asi 5 minut po jeho odchodu ode mne, potkal jsem na chodbě šstr. Antonína Víta⁸⁾ z pobočnické kanceláře tehdejšího ZČV, který mi sdělil, že por. výk. Gureckého odvedlo Gestapo. Byl jsem nad tou zprávou rozrušen a to již také také z toho důvodu, zda por. Gurecký nemá u sebe můj dopis, v němž jsem mu radil, aby se hlásil zdráv a do Brna nejezdil. Dal jsem proto svoje soukromé věci ihned do pořádku pro každý případ, ale Gestapo v tomto směru nic nepodnikalo. Patrně por. Gurecký můj dopis u sebe neměl.

Zprávu o zatčení por. Gureckého jsem ihned sdělil vrch. Stráž. Dvořákovi. Pak jsem šel zjištovat, jak k jeho zatčení došlo.

Na můj důvěrný dotaz u strážm. Klementa Houdka⁹⁾, který byl t. č. jako kancelářský pomocník u lékaře ZČV, mi tento sdělil, že jakmile por. Gurecký přišel k lékaři do kanceláře, telefonoval Langhammer zda por. Gurecký jest již přítomen. Když obdržel kladnou odpověď přišli na to ihned příslušníci Gestapa a por. Gureckého zatkli.

Z toho jsem usoudil, že býv. plk. Langhammer, po předchozí domluvě s Gestapem, por. vyk. Rudolfa Gureckého vylákal pod záminkou lékařské prohlídky do Brna k ZČV, kde ho dal Gestapu, které u nás čekalo v kanceláři, k disposici, když pak obdržel od lékaře ZČV na svůj dotaz o přítomnosti por. Gureckého kladnou odpověď, toto sdělil přítomným gestapákům, která pak ihned šli por. Gureckého k lékaři ZČV zatknouti.

Tento případ jest znám také vrch. strážní. Václavu Dvořákovi ze štábu ZV SNB v Brně, poněvadž jsem ho tehdy jednak informoval a jednak byl přítomen, když por. Gurecký mne dne 28. 3. 1945 v kanceláři navštívil.

Od té doby jsem por. vyk. Gureckého více nespatřil.

-Po osvobození Brna mne navštívila manželka por. Gureckého, Hermína Gurecká¹⁰⁾, a prosila mne, abych jí byl nápomocen při pátrání po jejím manželu. Dotazoval jsem se proto na osud por. Gureckého mezi ným také u Červeného kříže v Brně, kde mi bylo sděleno nějakým úředníkem, že por. Gurecký byl patrně v transportu českých politických vězńů odvezen dne 6. 4. 1945 z Kaunicových kolejí v Brně do Mauthausenu, kde všichni byli nahnáni přímo do plynových komor, a že z celého transportu se zachránil pouze jeden Vídeňák.

Tento výsledek jsem však Hermíně Gurecké již nesděloval, poněvadž v této době zaslal její otec Hubert Šmitke¹¹⁾ na Červený kříž do Brna fotografii por. výk. Gureckého k účelu zjištění jeho osudu. Výsledku byl Šmitke zpraven přímo Červeným křížem.

Více nemám k případu co podotknouti.

Po přečtení dobře.

Originál výpovědi je uložen u Archívu bezpečnostních složek, složka 2M 10581, fotokopii zde.