Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové a Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 67 – majitel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.

Originál fotografie najdete v Moravském zemském archivu v Brně - Státní okresní archiv ve Vsetíně.

Františka Juříčková, roz. Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky, roz. Kotrlové ze Střelné, posledně bytem Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Záznam o oddání v matrice matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. V tomto sčítacím operátu je i zapsán jejich prvorozený syn Josef viz. Fámy a zajímavosti.

Originál fotografie najdete v Moravském zemském archivu v Brně - Státní okresní archiv ve Vsetíně.

Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.

Originál fotografie najdete v Moravském zemském archivu v Brně - Státní okresní archiv ve Vsetíně.

Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

Originál fotografie najdete v Moravském zemském archivu v Brně - Státní okresní archiv ve Vsetíně.

Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), dcera rolníka Jana Juříčka a jeho ženy Františky, roz. Masařové, posledně bytem Leskovec 67 – Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

Originál fotografie najdete v Moravském zemském archivu v Brně - Státní okresní archiv ve Vsetíně.

Oldřich Kaňok, někdy psáno nesprávně Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), syn holiče a kadeřníka Josefa Kaňoka a jeho ženy Filomeny, roz. Havlové, posledně bytem Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal.

Originál fotografie najdete v Moravském zemském archivu v Brně - Státní okresní archiv ve Vsetíně.

partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.

pravděpodobná podoba Alexandra Trofimoviče Kotjarova, pořízená pomocí policejního software. Zdroj: spolek Vize 70 plus, z.s. podle popisu pamětníků paní Boženy Húšťové a manželů Boženy a Františka Sochorových, identikit sestavil pomocí programu FACES kriminalistický technik por. Mgr, Jaroslav Horák, komisař odboru obecné kriminality Krajského ředitelství policie Zlínského kraje. Projekt se uskutečnil díky pochopení a podpoře vrchního komisaře kpt. PhDr. Pavla B. Stránského.

partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín, pochován v řádové hrobce ve Vizovicích), syn dělníka Ignáce Bláhy (padl během 1. světové války) a jeho ženy Hedviky roz. Sieglové, posledně bytem Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. Při akci zajat, přežil v KT v Mirošově. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Originál fotografie najdete v Moravském zemském archivu v Brně - Státní okresní archiv ve Vsetíně.

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 Achtyrka – asi 1946), syn Jefima Jefimoviče Kalabalina a jeho ženy Marfy – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.

Originál fotografie najdete v Moravském zemském archivu v Brně - Státní okresní archiv ve Vsetíně.

partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny, údajně měl zemřít ve zběrném táboře v Malackách. Přežil ukryt v betonové rouře pod vodním kolem.

Špatně uváděný jako přeživší vypálení Juříčkovi usedlosti:

partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (15. 2. 1924 Gorki Гірки, Dněpropetrovská oblast, Ukrajina – 3. 5. 1945 Vizovice) – velitel čety oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista. Je Agapitusem Bláhou špatně uveden, že v den Leskovské tragédie byl přítomen ve mlýně, ale byl v té době v Prlově.

Originál fotografie najdete v Moravském zemském archivu v Brně - Státní okresní archiv ve Vsetíně.

Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn domkaře Ignáce Gureckého z Lubně a jeho ženy Anny, roz. Foldýnové - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin. Začleněn do transporu KL3, který odvezl zatčené odbojáře z Brna a Jihlavy do KT Mauthausen. Záznam o svatbě v matrice Slezské Ostravy.

Jan Jašek (20. 1. 1902 Hovězí - 5. 1. 1974 Hovězí), syn rolníka Jana Jaška z Hovězí a jeho ženy Mariany, roz. Kadlečkové, posledně bytem Hovězí 135 - pasekář, který byl donucen pod hrozbou zastřelením dovést skupinu vedenou asi kriminálním komisařem Maxe Kremem (Hovězská) k usedlosti u Juříčků (Leskovec 67). Sám se málem stal obětí, ale nakonec na přímluvu německého velitele, který byl na vojně jeho nadřízeným a poznal ho, nebyl zastřelen za spolupráci s partyzány. Záznam o narození v matrice Hovězí.

Antonín Juříček (18. 7. 1906 Leskovec - 6. 2. 1983 Vsetín), syn podruha Martina Juříčka z Hovězí 16 a jeho ženy Mariny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939, tiskli spolu s bratry Josefem a Františkem letáky. Od září 1944 do ledna 1945 ukrýval spolu se svým bratrem Josefem ve své chalupě v Leskovci 102 ruského partyzána poručíka Konstantina Jefimoviče Kalabalina z Charkova. Jako jediný z bratrů zůstává policejně přihlášený a pracuje dále v Zbrojovce Vsetín až do února 1945, kdy se začíná starat o svoji nemocnou setru Rozárku. Po úmrtí Rozárky již nenastupuje do práce, ale tovární průkazku Waffenwerke Brünn a.g. Werk III. - Wsetin si ponechává. Tato průkazka mu později při Leskovské tragédii asi zachránila život, protože v osudný den 3. dubna 1945 byl u své chalupy legitimován gestapáky. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Josef Juříček (3. 10. 1902 Leskovec - 4. 2. 1980 Vsetín), syn podruha Martina Juříčka z Hovězí 16 a jeho ženy Mariny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939, tiskli spolu s bratry Antonínem a Františkem letáky. Od září 1944 do ledna 1945 ukrýval spolu se svým bratrem Antonínem ve své chalupě v Leskovci 102 ruského partyzána poručíka Konstantina Jefimoviče Kalabalina z Charkova. Na podzim roku 1944 odchází do ilegality a stává se členem 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Po odepsání z evidence obyvatelstva ho začalo hledat gestapo. Záznam o narození v matrice Horního sboru ve Vsetíně. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Josef Labaj (1. 4. 1888 Leskovec - ?), syn rolníka Jana Labaje z Leskovce 18 a jeho ženy Marie, roz. Šťastné, posledně bytem Leskovec 138 - v té době starosta obce, musel sehnat dělníky na bourání zdi bunkru (sebe, Jana Machálka a Pavla Muchu) a povoz na odvodz nakradených věcí (Josefa Vychopňa st.). Záznam o narození v matrice Dolního sboru ve Vsetíně. Záznam o svatbě v matrice Leskovce.

Jan Lukášek (16. 5. 1988 - ?), syn Anny Lukáškové z Leskovce 17, posledně bytem Leskovec 91 (v sušárně u Martinců), zemědělský dělník, čeledín. Záznam o narození v matrice Dolního sboru ve Vsetíně.

Jan Machálek (7. 4. 1924 Leskovec - 12. 11. 1984 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Josefem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Byl zajat, když se vracel z práce ve Zbrojovce Vsetín a pak byl nucen zasahujícími jednotkami se prokopávat do bunkru.

Františka Holubcová rozená Machálková (2. 2. 1920 - 20. 5. 2008 Leskovec), dcera rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlela spolu s maminou Rozárií a bratry Janem, Josefem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Rozarie Machálková roz. Zgarbová (28. 7. 1892 - 18. 10. 1979 Leskovec), dcera rolníka Jana Zgarby z Leskovce 45 a jeho ženy Kateřiny, roz. Hrtáňové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlela spolu se svými dětmi Františkou, Janem, Josefem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových. Jejím manželem byl Pavel Machálek (7. 4. 1879 Leskovec - 10. 9. 1940) viz. záznam o oddání v matrice Leskovce. 25. 5. 1911 měli tři děti Pavla Machálka z Leskovce 53 svatbu a to Tereza, Rozina a Pavel.

Josef Martinec (12. 12. 1906 - ?), syn rolníka Jana Martince z Leskovce 91 a jeho ženy Veruny, roz. Labajové, posledně bytem Leskovec 91 - k jeho domu (taktéž mlýn) s největší pravděpodobností dovedl skupinu Hanse Kocha zatčený okresní četnický velitel Rudolf Gurecký. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Dobromil Martinec (1929) Leskovec 91, syn Josefa Martince - bližší informace zatím nezjištěny.

Martincová (1929) Leskovec 91, dcera Josefa Martince - bližší informace zatím nezjištěny.

Pavel Mucha (19. 2. 1879 Seninka - ?), syn domkaře Tomáše Muchy te Seninky 41 a jeho ženy Zuzany, roz. Poláškové, posledně bytem Leskovec 97. Radní a cestář. Byl nucen se prokopávat do bunkru a při této činnosti byl zraněn do ramene. Pravděpodobně na následky tohoto zranění v roce 1946 umírá. Odkaz na narození v matrice Liptálu. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Jeho syn Jaroslav padl na konci války v Rymicích viz zde.

Josef Vychopeň st. (29. 4. 1903 Leskovec - 4. 10. 1966 Leskovec), syn rolníka Jana Vychopně z Leskovce 52 a jeho ženy Roziny, roz. Trlicové, posledně bytem Leskovec 52 - na příkaz zasahujících jednotek musel se svým synem zapřáhnout vozy s uloupenými věcmi z Juříčkovy usedlosti v Leskovci 67. Tyto uloupené věci odvezli před hospodu u Štastných a odtud je odvezl pan Mucha do blízké vesnice Hovězí, kde je Němci prodávají nebo vyměňují za jídlo. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. Záznam o svatbě v matrice Leskovce.

Josef Vychopeň ml. (13. 12. 1928 Leskovec - ?), syn rolníka Josefa Vychopně z Leskovce 52 a jeho ženy Anny, roz. Vychopňové, posledně bytem Leskovec 52 - na příkaz zasahujících jednotek musel se svým otcem zapřáhnout vozy s uloupenými věcmi z Juříčkovy usedlosti v Leskovci 67. Tyto uloupené věci odvezli před hospodu u Štastných a odtud je odvezl pan Mucha do blízké vesnice Hovězí, kde je Němci prodávají nebo vyměňují za jídlo. Dle jeho pozdějších vzpomínek ho chtěl jeden němez zastřelit, protože z plně naloženého vozu se z prodřeného pytle začala sypat mouka a němec to považoval za sabotáž. Nakonec se vše vyřešilo.

agent B35 František Bednář, krycí jméno Malý Franta, Vašek, Pospíšil, Karpentský (4. 10. 1904 Brno-Chrlice – 10. 4. 1945 KT Mauthausen), syn stolařského mistra Rudolfa Bednáře s Chrlic 151 a jeho ženy Marie, roz. Fibicherové, posledně bytem Chrlice 384 – zakladatel bunkru. Jako učitel působil v Albrechticích a v Karpentné ve Slezsku. Zde v roce zakládá tzv. skupinu Slezkého odboje namířenou v té době proti polskému nacionalizmu a rozpínavosti. Po Mnichovu a záboru Těšínska polskou armádou na podzim roku 1938 se vrátil na Brněnsko (do rodných Chrlic). Do odboje se znovu zapojil začátkem května roku 1939 a to v Obraně národa a v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Organizoval a podílel se na převádění osob do zahraničí na trase přes Uherské Hradiště, Vsetín (spolupracoval s Josefem Sousedíkem), na Těšínsko, kdy byly využívány služby jeho sestry Marie. V únoru roku 1940 se dostal do pozornosti konfidenta brněnského gestapa Viktora Ryšánka (25. 12. 1902 – popraven 7. 10. 1946 v Brně – bývalého důstojníka čs. armády. Po okupaci začal pracovat jako agent gestapa pod krycím jménem Pavel Vévoda A13). Od dubna roku 1940 žil v ilegalitě. Zatčen 15. listopadu 1942 a vězněn do 8. prosince 1943. Poté se stal konfidentem brněnského gestapa. V prosinci 1944, na udání konfidenta Františka Šmída, že pracuje pro obě strany, byl znovu zatčen a 7. 4. 1945 odeslán s transportem KL3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) z brněnských Kounicových kolejí do plynových komor v Mauthausenu. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech. Záznam o svatbě v matrice Českého Těšína. František Bednář měl s manželou Evou pět dětí Evu, Zdenku, Marii, Marelu a ?, přes které ho gestapo vydíralo.

agent B105 František Šmíd, krycí jméno Velký Franta, Ing. František Novák (5. 10. 1913 Rosenberg, dnes Brno-Chrlice – 7. 2. 1945 zastřelen ve Valašském Meziříčí), syn železničního zřízence Františka Šmída z Rosenbergu 56 a jeho ženy Marie, roz. Havránkové, posledně bytem Brno 105. Zaměstnanec brněnské Zbrojovky, člen KSČ. Po Mnichovu začal působit v odboji a to v ilegálním mládežnickém sdružení mladých komunistů a byl napojen i na Obranu národa. Po udání Anny Žáčkové byl 31.října 1939 zatčen gestapem a po podpisu spolupráce fingovaně propuštěn. Nepodařilo se mu ovšem získat důvěru odbojářů, a tak byl znovu zatčen a převezen na dvanáct let do káznice ve Waldheimu v Německu. V lednu 1943 znovu propuštěn (na žádost Otty Koslowského) a stal se z něj jeden z největších agentů gestapa. Zlikvidován v únoru roku 1945 Malíkovou skupinou ve Valašském Meziříčí. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech. František Šmíd měl s manželou Miladou syna Jiříka, přes které ho gestapo vydíralo.

vrchní kriminální asistent Jindřich Adam (22. 5. 1907 Brno - ?) , syn Rudolfa Adama a jeho ženy Františky, roz. Lamparové, posledně bytem Brno, Na kopečku 3, oddán s Františkou Bernreiterovou, otec 2 dětí, civilním zaměstnáním obchodní zaměstnanec - přidělen gestapo Brno referát II BM 1, nejdříve jako tlumočník, později jako kriminální asistent. Pracoval na rozpuštění tělovýchovné jednoty OREL. 

kriminální komisař Ruppert Albrecht (28. 7. 1912 Mariazell - 21. 2. 1997 Vídeň), syn Karla Albrechta a jeho ženy Leopoldíny, roz. Wickenhauserové, posledně bytem Brno, Pražská 9. Po válce bydlel ve Vídni. Záznam o narození v matrice obce Mariazell.

kriminální asistent Alois Citovský (26 . 5. 1910 Šumperk - ?), syn Aloise Citovského a jeho ženy Amálie, roz. Kleinové - překladatel gestapa Brno referát II BM/So - bližší informace zatím nezjištěny. Záznam o narození v matrice obce Šumperk.

pomocný zaměstnanec Antonín Dorazil (10. 3. 1896 Brno - popraven 12. 10. 1946 Brno), syn Václava Dorazila a jeho ženy Anděli, roz. Fidlerové, posledně bytem Brno, Pestalozziho 40 - řidič gestapa Brno referát I G 2. Přímo akce se nezůčastnil, přivezl den předem trojci gestapáků (Kurta Leischkeho, Karla Schiefermüllera a Karla Wiedermertha) do Vsetína na poradu s velitelem ZbV Kommando 31 v Rožnově pod Radhoštěm Hansem Schraderem. Na druhý den pak na zavolání okolo 12 hodině přijel pro tři zmíněné gestapáky do Leskovce k viaduktu a odvezl je zpět do Brna.

pomocný zaměstnanec Jan Elsässer (?) - přidělen gestapo Brno, bližší informace zatím nezjištěny.

kriminální asistent Erich Engler (5. 8. 1914 Düseeldorf - 12. 11. 1945 Brno), posledně bytem Brno, Kounicova 29 - přidělen gestapo Brno, zemřel ve věznici.

kriminální asistent Georg Frankenhauser (7. 7. 1911 Ober Wachingen-Ehningen - ?), posledně bytem Zlín, Kvítkova 3345 - do roku 1943 vedoucí osobního oddělení na hraničním komisariátě (Grenzkomisariat) ve Zlíně, později přidělen na gestapo Zlín.

kriminální zaměstnanec Adolf Grigar (17. 6. 1902 Brno - ?) - přidělen gestapo Brno II BM 1 (1940-1945), bližší informace zatím nezjištěny.

kriminální asistent Alfréd Hanke (3. 7. 1913 Brno - ?) - přidělen gestapo Brno II BM 2 (1939-1945), bližší informace zatím nezjištěny.

policejní tajemník Karel Hauser (8. 4. 1912 Ebingen - ? mrtev) - přidělen gestapo Brno I E 1 (1940-1945), bližší informace zatím nezjištěny.

vládní rada Günter Hermann (15. 9. 1908 Münden - ?) - přidělen gestapo Brno, bližší informace zatím nezjištěny.

smluvní pomocný zaměstnanec a překladatel Herman Hildebrand (13. 1. 1914 Kronsfelder-Soporoti - ?), posledně bytem Brno, Cejl 6 - přidělen gestapo Brno, bližší informace zatím nezjištěny.

Klimov nebo Ivan Klimenko, vlastním jménem Ivan Grigorijevič Kalašnikov (asi 3. 3. 1916 Smolensko - ?) - bývalý voják rudé armády, přidělen gestapo Brno, referát IV 2a. Po válce žil v NSR pod jménem Klimov, poté se přemístil do Brazílie kde žil pod jménem Ivan Klimenko. Byl nasazován jako provokatér do partyzánských a odbojových skupin. Mimo jiné se zůčastnil akce na zatčení Aloise Matušky v Doubravicích. Po válce byl označován jako vlasovec, i když s Vlasovovou armádou (ROA) neměli nic společného.

Kalugin - bývalý voják rudé armády, přidělen gestapo Brno, referát IV 2a. Byl nasazován jako provokatér do partyzánských a odbojových skupin. Mimo jiné se zůčastnil akce na zatčení Aloise Matušky v Doubravicích. Po válce byl označován jako vlasovec, i když s Vlasovovou armádou (ROA) neměli nic společného.

Kalukovič nebo Kalukevič - bývalý voják rudé armády, přidělen gestapo Brno, referát IV 2a. Byl nasazován jako provokatér do partyzánských a odbojových skupin. Mimo jiné se zůčastnil akce na zatčení Aloise Matušky v Doubravicích. Po válce byl označován jako vlasovec, i když s Vlasovovou armádou (ROA) neměli nic společného.

kriminální zaměstnanec Franz Kerner (27. 8. 1902 Brno - ?), posledně bytem Brno, Wilsnovo nám. 2 - přidělen gestapo Brno II BM/So (1940-1945), původem Čech vlastním jménem František Kopřiva, druhý možný vrah Josefa Sousedíka.

kriminální tajemník Alois Klement (26. 11. 1903 Č. Kostelec - ?) - přidělen gestapo Brno (1939-1945) - bližší informace zatím nezjištěny.

kriminální tajemník Adolf Knippelberg (19. 7. 1907 Vídeň - ?), syn Adolfa Knippelberga a jeho ženy Anny, roz. Brodirové, posledně bytem Brno, Dlouhá 44 - přidělen gestapo Jihlava (1939-1942), Brno referát III A (1943-1945), 29.3.1944 měl v Ostravě Hrabůvce nedaleko kostela zastřelit dva piloty RAF a to Godena A. Kiddera a Thomase G. Kirby–Greena (utekli ze zajateckého tábora Stalag III Sagan v dnešním jihozápadním Polsku), koncem války zadržen Rudou armádou v Rakousku a v roce 1945 předán do československého vězení odkud utekl. Další informace zatím nezjištěny.

kriminální komisař Jan Koch (27. 2. 1914 Stuttgart - ?), posledně bytem Brno, Pisárky 10 – přidělen na gestapo v Brně (1944–1945). Údajně měl zapálit stodolu i s autem pana Maliny z Leskovce č.p. 106 (zeť pana Václava Františka Schmiedkeho obchodníka ze dřevem a jeho manželky Františky Štefkové, bývalé učitelky ručních prací v Leskovci. Bratr pana Schmiedkeho byl jeden z nejvyšších představitelů slovenského národního povstání Karol Šmidke /Schmiedke/). Údajně měl být po válce vězněn v Sovětském svazu. Velitel první (jižní) skupiny, přicházející od Valašské Polanky. S touto skupinou jde i zajatý Rudolf Gurecký a velitel celé operace Hugo Römer. Pravděpodobná trasa zde. Tato skupina se měla skládat z příslušníků brněnského gestapa, pohraniční policie ze Zlína (možná z Holešova), Policejního pluku SS 21 a jednotky složené z bývalých občanů sovětského svazu. Tato skupina byla mnohem početnější než druhá (severní skupina) a čítala cca 100 osob.

 kriminální tajemník Maxmilián Kren (21. 8. 1903 Seeboden Kärnten - ?), posledně bytem Brno, Falkenstensrova 38 – přidělen na gestapo v Brně, referát III B (1939-1945). Údajně zadržen na našem území – bližší informace zatím nezjištěny.Velitel třetí skupiny. Tato skupina přichází od Hovězí (podle některých poválečných výpovědí zadržených gestapáků možná tato skupina vyšla stejně jako druhá vedená kriminálním komisařem Hansem Schraderem ze Vsetína a v lese mezi Ústím a Leskovcem zabloudili a došli až k panu Jaškovi do Hovězí). Pravděpodobná trasa z Hovězí zde. Tato skupina se měla skládat z příslušníků ZbV31 z Hovězí a psovodů ze Slušovic. O této skupině je bohužel jenom jedna drobná zmínka, že v ní mělo být okolo dvaceti osob, ale neví se, jestli nejsou náhodou započteni už v druhé (severní) skupině.

kriminální tajemník Otto Kriegiesch (15. 6. 1907 Kurten - popraven 15. 1. 1947 Brno), syn Čeňka Kriegiescha a jeho ženy Terezie, roz. Schnopfhagelové, posledně bytem Beno, Akademická 22 - přidělen gestapo Brno referát II G (1939-1945).

kriminální asistent Otto Kropatschek (Kropáček) (31. 3. 1912 Brno - ? mrtev) - přidělen gestapo Brno referát II BM/So (1939-1945) - bližší informace zatím nezjištěny.

Lazarenko - bývalý voják rudé armády, přidělen gestapo Brno, referát IV 2a. Byl nasazován jako provokatér do partyzánských a odbojových skupin. Mimo jiné se zůčastnil akce na zatčení Aloise Matušky v Doubravicích. Po válce byl označován jako vlasovec, i když s Vlasovovou armádou (ROA) neměli nic společného.

kriminální komisař Kurt Leischke (22. 11. 1905 Guthersee - popraven 9. 4. 1947 Brno), syn Bernharda Leiskeho a jeho ženy Huldy, roz. Brendelové, posledně bytem Brno, Dlouhá 10b - od léta 1941 vedoucí referátu II BM/L (1941-1945) a poté IV – 1b (české pravicové hnutí odporu) v Brně.

k této osobě nic více nezjištěno.

standartenführer MUDr. Walter Marquort (23. 4. 1905 Dortmund - popraven 11. 12. 1946 Brno), syn Hermana Marquorta a jeho ženy Berty, roz. Schmidtové, posledně bytem Brně, Hroznova 7 - primář interního oddělení Zemské nemocnice v Brně, od dubna 1940 navázal s Gestapem úzké styky, když se stal jeho smluvním lékařem. Na jaře roku 1944 byl povýšen na vedoucího lékaře ošetřovny na Kounicových kolejích. Spadal pod referát II A.

vrchní kriminální asistent Ludvík Mayerhofer (21. 5. 1912 Knittelfeld - ?), syn Ludvíka Mayerhofera a jeho ženy Marie, roz. Berglerové, posledně bytem Brno, Reicheltova 22 - přidělen gestapo Brno (1939-1945), bližší informace zatím nezjištěny.

kriminální tajemník Vincenc Mayerhofer (26. 2. 1897 Vídeň - ?), posledně bytem Brno, Stojanova 8 - přidělen gestapo Brno referát III C (1939-1945), v roce 1946 měl být již po smrti, bližší informace zatím nezjištěny.

kriminální tajemník Jan Nowok (23. 1. 1903 Janów Polsko - popraven 12. 11. 1946 Uherské Hradiště), syn Antonína Nowoka a jeho ženy Margarety, roz. Skýbové, posledně bytem Brno, Královo Pole, Leoše Janáčka 17b - přidělen gestapo Opava (1939), Moravská Ostrava (1940-1941), Brno (1942-1943), Zlín (1944-1945), raněn při akci.

kriminální tajemník Augustin Peuse (18. 7. 1908 Belkoro - ?), syn Jana Peuse a jeho ženy Marie, roz. Pinkasové, posledně bytem Brno, Příční 4 - přidělen gestapo Moravská Ostrava (1939-1940), Brno (1945), bližší informace zatím nezjištěny.

Fedor Plachow (14. 2. 1918 Rostow - ?) statek Žebětín u Brna - bývalý voják rudé armády, v roce 1944 přidělen gestapo Brno, referát IV 2a. Byl nasazován jako provokatér do partyzánských a odbojových skupin. Mimo jiné se zůčastnil akce na zatčení Aloise Matušky v Doubravicích. Po válce byl označován jako vlasovec, i když s Vlasovovou armádou (ROA) neměli nic společného.

kriminální tajemník Franz Radif (28. 9. 1908 Klagenfurt - popraven 8. 1. 1947 Brno), syn Jana Radifa a Notburgy, roz. Fürntratové, posledně bytem Brno, Akademická 22 - přidělen gestapo Brno (1939-1945).

kriminální rada Hugo Römer (21. 9. 1897 Cerno, okr. Dortmund - ?), posledně bytem Brno, U botanické zahrady 36 – přidělen gestapo Brno referát III L (1942–1945). Do Brna přeložen dne 11. dubna1942 z Dortmundu místo Wilhelma Herzbergera (odsouzen na 12 let káznice za braní úplatků a pašování zboží ze Slovenska). Velel celé akci.

kriminální tajemník Karel Schiefermüller (26. 10. 1907 Sankt Ulrich, Rakousko - popraven 24. 4. 1947 Nový Jičín), syn Karla Schiefermüllera a jeho ženy Terezie, roz. Erlingerové, posledně bytem Brno, Falkensteinerova 38 - v roce 1939 přidělen do Malacek později gestapo Vsetín, Moravská Ostrava (1942-1943), Brno (1943-1945). Jeden z možných vrahů Josefa Sousedíka. Dle poválečných svědectví měl v kanceláři úřadovny vsetínského Gestapa podrobit Sousedíka nelidskému výslechu, při němž jej Sousedík po jednom z fyzických útoků kopnul tak, až Schiefermüller spadl na zem. Tuto verzi po válce potvrdil také německý ředitel Zbrojovky ve Vsetíně Gritzbeck. Záznam o narození v matrice obce Niederwaldkirchen.

SS Hauptsturmführer kriminální komisař Hans Schrader (8. 10. 1919 - ?) – velitel ZbV Kommando 31 v Rožnově pod Radhoštěm, 4. 5. 1945 zadržen Rudou armádou u Havlíčkova Brodu. Velitel druhé (severní) skupiny přicházející od Vsetína. Pravděpodobná trasa zde. Tato skupina se skládala ze čtyř členů brněnského gestapa, členů zlínského a vsetínského gestapa, jednotky ZbV 31 z Rožnova (cca 30 osob) a oddílu psovodů ze Slezska, celkem cca 50-60 osob.

SS Hauptsturmführer kriminální komisař Franz Schrader (20. 6. 1913 Griesel dnes Gryżyna - ?) – člen ZbV Kommando 31 v Rožnově pod Radhoštěm, 4. 5. 1945 zadržen Rudou armádou u Havlíčkova Brodu. Číslo v NSDAP 3 289 347.

vrchní kriminální asistent Gerhard Schrott (24. 3. 1907 Šternberk - ?), syn Františka Schrotta a jeho ženy Flory, roz. Wagnerové, posledně bytem Brno, Silniční 39a - přidělen gestapo Moravská Ostrava (1942-1943), Brno (1943-1945) působil proti partyzánům v oblasti severní Moravy i na Českomoravské vrchovině a také se zúčastnil akce proti desantu Komenský. Kromě toho řídil stálou agenturní síť v regionu. Byl to výborný sportovec a vynikající střelec z ručních zbraní. Během zásahů proti odbojářům býval vždy vyzbrojen dvěma pistolemi ráže 9 mm (možný náboj z jeho pistole nalezen nedaleko Juříčkova mlýna). V roce 1957 vstupuje do německé výzvědné služby BND (V-22198) a dne 31.10.1963 z BND odchází. Záznam o narození v matrice Šternberka.

kriminální zaměstnanec František Schwarz (2. 7. 1914 Jihlava - popraven 10. 12. 1946), syn Jana Schwarze a jeho ženy Kateřiny, roz. Maškové, posledně bytem Brno, Bratislavská 61 - přidělen gestapo Brno referát II G (1939-1945). Údajně zadržen na našem území - bližší informace zatím nezjištěny.

kriminální sekretář Hans Supparitsch (1. 5. 1905 Vídeň - ?), posledně bytem Zlín, Kvítkova 3345 - přidělen gestapo Vsetín (1939-1941), Zlín (1941-1945), zástupce vedoucího III. oddělení ve Zlíně.

kriminální tajemník Hanz Trittner (8. 2. 1899 Vídeň - popraven 25. 3. 1947 Brno), syn Jana Trittnera a jeho ženy Marie, roz. Schrei-ové, posledně bytem Brno, Merhautova 5 - přidělen gestapo Brno (1939-1945), jeho manželka Anna Tritnerová roz. Protivínská-pomocná síla na gestapu v Brně referát II F (1939-1945).

vrchní kriminální asistent Max Tschöpp (17. 8. 1908 Neu Reissenberg - ?), syn Rudolfa Tschöppa a jeho ženy Katarýny,  posledně bytem Zlín, tř. Tomáše Bati 3225 - přidělen gestapo Zlín.

vrchní kriminální asistent Leopold Walzberger (17. 9. 1907 Brno - ? mrtev) - přidělen gestapo Brno referát II MB/So (1939-1945), vedl vyšetřování ilegální sokolské organizace.

kriminální asistent Karel Wiedermerth (5. 1. 1908 Brno - popraven 31. 3. 1947 Ostrava), syn Josefa Wiedermertha a jeho ženy Otilie, roz. Meyerové, posledně bytem Brno, Cihlářská 32 - přidělen gestapo Moravská Ostrava (1940-1944), Brno (1945).

kriminální zaměstnanec Alfred Wittmann (14. 3. 1906 Brno - popraven 3. 4. 1947 Brno), syn Jana Zelníčka a jeho ženy Anny, roz. Witmannové, posledně bytem Brno, Na rybníčku 4 - přidělen gestapo Hodonín, Brno referát I SD (1939-1945).

Oberscharfführer Erich Hermann August Zacharias (16. 12. 1911 - popraven 26. 2. 1948 Hameln) - přidělen gestapo Zlín, člen III. oddělení ve Zlíně. V roce 1947 stál před britským vojenským soudem v Hamburku a odsouzen za podíl na smrti zajatých důstojníků RAF. Měl českou manželku a milenku, kterou rozkázal zabít. Po konci války se ukrýval ve Wesermundu v severním Německu jako úředních v chladírně.

kriminální rada Hanuš Ziegler (16. 2. 1899 Obelshausen - spáchal sebevraždu 3. 2. 1948) - přidělen gestapo Zlín, Uherské Hradiště, Moravská Ostrava. Od ledna 1940 do 2.5.1945.

Ferdinand Babmbuch (2. 6. 1909 Vsetín - 14. 8. 1973 Lužná), syn obchodníka Ferdinanda Bambucha ze Vsetína a jeho ženy Marie, roz. Trlicové, naposledy bytem Lužné 107 - obchodník, spolupracovník odbojové organizace Josefa Sousedíka. Jedne z mnoha obchodníků, který zajišťoval potraviny pro partyzány. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Antonín Bartoš (12. 9. 1910 v Lanžhotě - 13. 12. 1998 New York), syn dělníka Antonína Bartoše z Lanžhotu a jeho ženy Rozálie, roz. Uhrové, velitel paravýsadku CLAY vysazeného na Moravě (u obce Hostišová) dne 13. dubna 1944 (další členové Jiří Štokman a Čestmír Šikola). Paraskupina CLAY spolupracovala s odbojovou organizací Josefa Sousedíka, s TVCO, Pro Vlastí a partyzány s 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky.Záznam o narození v matrice Lanžhota. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

kapitán Petr Fjodorovič Buďko (31. 12. 1915 v Nizovce - 5. 3. 2000 Talovka) - letec-stíhač, 18. 10. 1942 byl sestřelen, raněný byl léčen v Německu, odkud po vyléčení utekl ze zajetí a prchá na Slovensko. Posléze přechází s partyzánským oddílem Jana Žižky zpět na Moravu a stává se jedním ze zástupců velitele. Působil hlavně okolo Prlova a Ubla. Po válce učitelem ve vesnici Talovka (Таловка).

vlastník pily Jan Cedidla (29. 9. 1902 Seninka - ?), syn Martina Cedidly a jeho ženy Terezie, roz. Staňkové, posledně bytem Seninka 50. V jeho domě se od konce roku 1944 ukrývala rodina Rudolfa Gureckého, který přešel do částečné ilegality. Dle vyprávění dcery Rudolfa Gureckého, ona se sourozenci a maminkou bydleli v jedné světnici a naproti nim byly ubytováni vojáci wehrmachtu. Pan Cedidla jim namluvil, že je to jeho setra, která utekla před frontou. Záznam o svatbě v matrice Liptálu. Zápis ze sčítání lidu z roku 1910. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

 učitel Antonín Černoch (7.6.1910 Rajnochovice-) Leskovec 135 - učitel Černoch nastupuje na místo definitivního učitele v Leskovci dne 1.9.1936 do 31.1.1939, kdy odchází na školu do Ústí a do Leskovce se znovu vrací již 1.9.1939. V době okupace je ubytován se svojí manželkou Anežkou Černochovou, rozenou Skýpalovou (28.11.1912-) a synem Antonínem (16.11.1938) u starosty obce Leskovec pana Josefa Labaje v 1. patře jeho rodinného domku. Zde taky přespal osudnou noc partyzánská spojka Jan Martinec (Leskovec 91), který odvedl 15 partyzánů 12 hodin před akcí do Lhoty.

vrchní strážmistr Václav Dvořák (?) - od roku 1932 pracoval na Zemském četnickém velitelství v Brně, od 1. 1. 1946 přidělen k oddělení V – sklad.

Antonín Foltýn (12. 2. 1916 Pavlovice - ?), syn řezníka Jindřicha Foltýna z Pavlovic u Kojetína 36 a jeho ženy Žofie, roz. Zapletalové, 21. 6. 1941 oddán s Františkou Kuchařovou, posledně bytem Ostrava Hrabová 69 - odbojář, dělník s Vítkovických železáren, předán Františkem Bednářem gestapu a na jeho radu podepsal spolupráci (dle gestapáka Cordese a Wagnera nepodal žádné zprávy). Ještě před zatčením prozradil nevědomky úkryt Karla Břenka u Arnošta Myslikovjana (více o Břenkově organizaci v knize Radomíra Sedi "Pět proti Gestapu"). Koncem roku 1944 poslán na kopání zákopů okolo Ostravy odkud uprchl. Od 4.1.1945 vstupuje do oddílu JŽ Prlov, od 15.3.1945 český zástupce velitele 2 sabotážního oddílu Kosti Kalabalina. 22.2.1945 se měl zúčastnit neoprávněné popravy Martina Hrtáně, která byla provedena v Ústí u Vsetína. Po válce měl krátkou dobu dělat správce Vizovických palíren. Po vypátrání jeho udajné udavačské minulosti z Ostravska byl zatknut a uvězněn v Ostravské věznici. Dle § 90 trestního řádu bylo proti němu zastaveno trestní řízení pro nedostatek důkazů. Zajímavostí je, že bydlel během války na stejné adrese jako Jan Juřička (zakladatel bunkru) u Gustava Vlčka, který kvůli židovskému původu své manželky schovával svoji dceru Alici u Anny Juříčkové v Leskovci. Z odbojové činnosti se dobře znal i s Jiřinou Muchovou z Leskovce, která byla po válce odsouzena v Ostravě k 6 letům žaláře za spolupráci s gestapem. Ručně psanou výpověď o Antonínu Foltýnovi od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. Záznam o svatbě v matrice Ostravy-Hrabové.

Hermína Gurecká roz. Šmitková (19. 10. 1905 Slezská Ostrava - ?), dcera policejního strážmistra Huberta Šmitkeho a jeho ženy Marie, roz. Cyroňové - manželka Rudolfa Gureckého. Záznam o narození v matrice Slezské Ostravy. Záznam o oddání v matrice Slezské Ostravy.

štábní strážmistr Klement Houdek (31. 8. 1897 Brno - ?) - přišel na Zemské četnické velitelství v Brně od motorové roty v Brně asi v roce 1944, po válce byl v očistném řízení a byl zproštěn služby.

Pavel Hovořák (26. 3. 1901 Lužná - 9. 7. 1976 Seninka), syn rolníka Jana Hovořáka z Lužné 128 a jeho ženy Rozálie, roz. Olejníkové, posledně bytem Seninka 38. Záznam o svatbě s druhou ženou s Františkou roz. Cedidlovou v matrice Liptálu. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Jan Hromada (22. 8 1910 Leskovec - ?), syn rolníka Josefa Hromady z Leskovce 69 a jeho ženy Františky, roz. Šťastná, posledně bytem Leskovec 69. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

partyzánská spojka Jan Hronek (7. 6. 1931 Uherské Hradiště-13.2.2022 Břeclav), syn řídícího učitele Jana Hronka a jeho ženy - působil v prostoru Vsetín - Leskovec - Valašská Polanka - Prlov. Často jezdil na Vsetín pro lékaře Dušana Kalandru, který ošetřoval partyzány (dle jeho osobního vyprávění jel i pro Dr. Kalandru i v případě Kosti Kalabalina, který trpěl střevními problémy a ošetřovatel partyzánů bratr Agapitus si s tím už nevěděl rady). Spolu se svým otcem (řídícím učitelem ve Valašské Polance) ukradly ustupujícím Hlinkovcům, kteří se usídlili ve škole ve Valašské Polance zbraně, které pak předali partyzánům. Za svoji odbojovou činnost byl na Vsetíně 5. května 1945 vyznamenán generálem Klapálkem medailí za chrabrost.

František Juříček (13. 11. 1913 Leskovec - 28. 4. 2005 Vsetín), syn podruha Martina Juříčka z Hovězí 16 a jeho ženy Mariny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939 (tiskli spolu s bratry Josefem a Antonínem letáky), při rozvážení novin byl v Rokytnici shozen z kola německou hlídkou. Za šíření protiněmeckých letáků strávil 48 měsíců po věznicích a koncentračních táborech. Na jaře 1945 byl propuštěn z koncentračního tábora Breslau, ze kterého se vrátil slepý. Po válce vedl trafiku v Leskovci blízko Obecního úřadu (u zastávky autobusu). Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Jan Juříček (7. 10. 1889 Leskovec - 31. 8. 1942 Osvětim), syn podruha Martina Juříčka z Hovězí 16 a jeho ženy Mariny, roz. Martincové, posledně bytem Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939 (asi Obrana národa), byl zatčen a vězněn v Praze. Dne 14.8.1942 byl převezen z Prahy do Osvětimi kde 31.8.1942 umírá (dle lékařské zprávy na infarkt). Záznam o narození v matrice Horního sboru ve Vsetíně. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Jan Juříček řečený Valenta (24. 5. 1910 Leskovec - 25. 4. 1990 Leskovec), syn rolníka Jana Juříčka z Leskovce 96 a jeho ženy Františky, roz. Šťastné, posledně bytem Leskovec 96 - když vypalovali Juříčkovu usedlost v Leskovci, byli u něho schovaní partyzáni ve stodole. Němci kolem nich v poklidu prošli, i když psy štěkali. Poté co přešly partyzáni utekli a Jan Juříček s manželkou naložili věci co po nich zůstaly na vůz a zakryli to hnojem. Zapřáhli koně a chtěli nechtěný náklad odvést nad pole, ale byli zadrženi hlídkou. Naštěstí vše dopadlo dobře a hnůj byl na poli i s věcmi bezpečně vyklopen. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Josef Juříček (2. 6. 1900 Leskovec - 5. 7. 1962 Leskovec) syn gruntovníka Martina Juříčka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny, roz. Machálkové, posledně bytem Leskovec 82 - bratr Jana Juříčka z vypálené usedlosti v Leskovci 67. Podle vzpomínek Vasilije Fjodoroviče Sapelnika se měl několik dní před osudným dnem pohádat se svým bratrem Janem, že to co dělá je nebezpečné pro obec i rodinu. Proto si Sapelnik myslel, že bunkr vyzradil právě Josef Juříček, což samozřejmě nebyla pravda. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

 Martin Juříček (11. 11. 1854 Leskovec - 22. 11. 1933 Leskovec) syn Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy, roz. Muchové, posledně bytem Leskovec 67 – zakladatel usedlosti. Záznam o narození v matrice Leskovce. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Záznam o úmrtí v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1857. Zápis ze sčítání lidu z roku 1869. Zápis ze sčítání lidu z roku 1880. Zápis ze sčítání lidu z roku 1890. Zápis ze sčítání lidu z roku 1900. Zápis ze sčítání lidu z roku 1910. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. 

Anna Juřičková roz. Juřicová (10. 7. 1874 Seninka - ?), dcera dělníka Martina Juřici ze Seninky 26 a jeho ženy Roziny, roz. Poláškové, bytem Leskovec 88 později Leskovec 1 - v horní části obce, vedle Řezníčkova mlýna. vdova po Josefu Juřičkovi a matka Jana Juřičky, zakladatele bunkru v Juříčkově usedlosti. Během války ukrývala ve svém domě židovskou dívku Alici Tomoszkovou rozenou Vlčkovou. Po válce u ní bydlela po odpykání trestu do července 1954 i Jiřina Muchová. Zápis ze sčítání lidu z roku 1911. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

partyzán Jan Juřička (3. 7. 1899 Leskovec - 6. 1. 1982 Stará Ves nad Ondřejníkem), syn dělníka Josefa Juřičky z Půlčin a jeho ženy Anny, roz. Juřicové. Osobně domlouval založení bunkru, pocházel s Leskovce viz matrika narození. Zápis ze sčítání lidu z roku 1911.

Četník Karel Kuděla (?) - na stanici Valašská Polanka přišel 1. 11. 1938 ze stanice Město Albrechtice, tam se také po osvobození dne 5. 6. 1945 vrátil.

Alois Machálek (30. 3. 1927 Leskovec - ,0. 5. 1979 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Josefem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových.

Josef Machálek (1. 1. 1922 Leskovec - 14. 8. 1990 Leskovec), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových.

Ladislav Machálek (2. 2. 1927 - ?), syn rolníka Pavla Machálka z Leskovce 53 a jeho ženy Rozárie, roz. Zgarbové, posledně bytem Leskovec 53. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Janem, Josefem a Aloisem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových.

Jan Martinec (3. 7. 1914 - ?), syn rolníka Jana Martince z Leskovce 91 a jeho ženy Veruny, roz. Labajové, posledně bytem Leskovec 91 - partyzánská spojka, díky kterému nebyla tragédie v Leskovci ještě větší. Kdoví co by se stalo, kdyby neodvedl 15 partyzánů dvanáct hodin před akcí do Lhoty. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Bohumil Mucha (?), syn rolníka Jana Muchy z Leskovce 7 a jeho ženy Veroniky, roz. Šťastné.

Jiřina Muchová (18. 9. 1919 Leskovec - ?), dcera rolníka Jana Muchy z Leskovce 7 a jeho ženy Veroniky, roz. Šťastné. Udaná agentem B105 Františkem Šmídem, v době Leskovecké tragédie zavřená v Kounicových kolejích. Podílela se na odhalení Břenkovi organizace a měla udat partyzány z Malenovic u Zlína. Jejím řídícím orgánem byl gestapák Steindorf. Po válce dostala 6 let těžkého žaláře a v roce 1949 propuštěna na amnestii. Provdala se za Aloise Muchu z Leskovce a bydlela do roku 1954 u paní Anny Juříčkové v Leskovci 1. Ručně psanou výpověď o Jiřině Muchové od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

velitel Dajan Bajanovič Murzin (20. 1. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 12. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa), syn Fatkelbajana Galljamutdinoviče Murina a jeho ženy Fatimou Chasanovnou, roz. Enike - druhý velitel 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, býval čestným občanem 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku.

školní inspektor ve Vsetíně Antonín Mynář (31. 1. 1896 v Lutonině - ?), Vsetín 863. Byl ve stejné cele jako Gurecký ( Kounicovy koleje, blok A, cela č. 43).

Vasilij Petrovič Nastěnko (8. 1. 1921- ?) - náčelník štábu 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky.

Anežka Ondrášková (6. 3. 1928 Prlov - 23. 4. 1945 Prlov), dcera rolníka Tomáše Ondráška z Prlova 77 a jeho ženy Františky, roz. Juráňové, posledně bytem Prlov 77 - údajná snoubenka komisaře Sergeje Sorokina, který byl zastřelen a upálen v usedlosti u Juříčků (Leskovec 67). Ona sama označena Oškerou jako partyzánka a při prlovské tragédii dne 23. dubna 1945 zastřelena a upálena v domě rodičů.

partyzán Jaroslav Pala (22.4.1916 Valašské Meziříčí - ?), syn dozorce na železniční trati Jana Paly z Hošťálkové a jeho ženy Marie, roz. Vaculíkové, bytem Ústí u Vsetína 59, po válce Vsetín Jasenice 1283. Během války spolupracoval s odbojovou organizací Josefa Sousedíka a Pro vlastí, později se stal členem 1. čs partyzánské brigády Jana Žižky. Již na začátku okupace se scházel u rodiny Juříčkovy v Leskovci 67 s jejich sousedy a poslouchali zahraniční rozhlas. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Čeněk Randus (25. 1. 1903 Zubří - 23. 10. 1954 Leskovec), syn domkaře Čeňka Randuse ze Zubří a jeho ženy Františky, roz. Frantové, posledně bytem Leskovec 108 - za války bydleli v sušárně ovoce patřící rodině Machálků z Leskovce 53, cca 200 m nad Juříčkovou usedlostí. Pan Randus byl zaměstnán u státních drach na hradle v Ústí. Když vyděl postupující jednotky od Vsetína, běžel varovat rodiny v údolí Snozů. Záznam o narození v matrice Zubří. Záznam o svatbě v matrice Leskovce.

partyzán Josef Řezníček (18. 4. 1908 v Senince - 21. 3. 1991 Valašská Polanka), syn dělníka Jana Řezníčka ze Seninky 73 a jeho ženy Františky, roz. Šťastné, posledně bytem Valašské Polanky 179. Ve večerních hodinách dne 3. 4. 1945 přišly do jeho domu promočení Konstantin Jefimovič Kalabalin a Vasilij Fjodorovič Sapelnik, kterým Řezníček poskytl pomoc a přemístil je k Pavlovi Hovořákovi do Seninky 38. U jeho rodičů na Seninských pasekách (Pokojka) se po zranění v lednu 1945 v Pozděchově, léčil D. B. Murzin. Záznam o svatbě v matrice Leskovce. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

vrchní strážmistr Josef Sklenář (14. 6. 1901 Praha - ?), syn Bohumila Sklenáře a jeho ženy Marie, roz. Dykové, oddán se Štěpánkou Koczyovou, otec dvou dětí, posledně bytem Hovězí 34, zástupce velitele četnické stanice Hovězí. Byl zapojen do odboje a ve spojení s Rudolfem Gureckým. Obdržel dopis od Gureckého, který obsahoval instrukce, týkající se nakládání s potravinovými lístky při ústupu němců. Sklenář se domníval, že je to podvrh gestapa, tak ten dopis odevzdal na gestapo. Pro tento čin ho později chtěl Konstantin Jefimovič Kalabalin zastřelit viz. výpověd Sklenáře zde. Na konci války se u Sklenářů měl ukrývat Alois Havlík - krycí jméno "Sokol" z odbojové organizace "Pro Vlast".

poručík Alois Skřivánek (9. 12. 1904 Velešovice - ?), syn zedníka Aloise Skřivánka a jeho ženy Apolonie, roz. Grezové, oddán s Boženou Červenkovou, otec dvou dětí, posledně bytem Brno, Skladištní 18, pracoval od roku pod Rudolfem Gureckým v Šumperku, po zabrání pohraničí v říjnu 1938 přechází na stanici do Boskovic a za rok je přeřazen na Zemské četnické velitelství (ZČV) do Brna na osobní oddělení. Skřivánek zůstává v kontaktu s Gureckému a pomáhá mu v roce 1942 k přeřazení na stanici Vsetín. Gurecký zasílá Skřivánkovi dopis, s prosbou o radu, zda na lékařskou kontrolu má do Brna přijeti. On ho od této návštěvy zrazuje. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Josef Sousedík (18. 12. 1894 Vsetín - zastřelen při výslechu 15. 12. 1944), syn dělníka Antonína Sousedíka ze Vsetína a jeho ženy Veroniky, roz. Goláňové, posledně bytem Vsetín Trávníky 1127 - podnikatel, odbojář, starosta Vsetína, vynálezce - některými nazýván valašský Edison. V usedlosti Jana Juříčka měl mít uschovaný kufr s vynálezy, které chtěl patentovat až po válce. Dále měla být v kufru jeho uniforma z 1. světové války. Dle poválečné výpovědi německého ředitele Zbrojovky ve Vsetíně Gritzbeck byl Sousedík pozván na úřadovnu k podání vysvětlení ohledně lístků na benzín. Při tomto je zatknut a v kanceláři gestapa vystaven nelidskému výslechu, při němž Sousedík gestapáka Schiefermüllera kopnul tak, až spadl na zem. Ten ho pak zastřelí třemi ranami z pistole. Sousedíkovy tělesné pozůstatky byly 2. ledna 1945 zpopelněny a uloženy pod jménem Václav Telička do urny s příslušným číslem 6954. Ta byla 12. ledna předána do rukou tajné státní policie a odvezena do Brna, odkud měla být dále převezena do Terezína. Co se s ní stalo potom, není známo. Záznam o narození v matrice katolického kostela ve Vsetíně. Záznam o svatbě v matrice katolického kostela ve Vsetíně.

Ivan Petrovič Stěpanov (v ruském vojenském archivu uveden jako Ivan Stěpanov, zdroj TsAMO, fond 58, i.č. 927429 ) (asi 7. 2. 1920 - 10. 4. 1945 Čerňava) - komisař a zástupce velitele 1. partyzánské brigády Jana Žižky, velitel oddílu - mezi partyzány i pomocníky byl jeden z nejoblíbenějších. Podle některých se měl koncem března 1945 spolu s velitelem brigády Dajanem Bajanovičem Murzinem přesunout z Foukalovi vily do Leskovce k Juříčkům, ale tato informace se nám nepodařila potvrdit.

vrchní strážmistr Jaroslav Surovec (22. 7. 1910 Rokytnice u Vsetína - ?), syn rolníka Jana Surovce z Ústí a jeho ženy Veroniky, roz. Volčíkové. Sloužil na četnické stanici ve Valašské Polance, spolupracoval s 1 čs. partyzánskou brigádou Jana Žižky a odbojovou organizací Pro vlast. Ručil svým životem za bezpečnost velitele Murzina, když se léčil v Leskovci a v Senince. Po válce odešel na stanici SNB do Uherského Brodu. Zápis ze sčítání lidu z roku 1911.

Františka Surovcová roz. Kotrlová, (18. 11. 1975 Střelná - ?), dcera hajného Martina Kotrli ze Střelné a jeho ženy Anny, roz. Mazáčové, posledně bytem Leskovec 1. Jejím prvním manželem byl Pavel Masař, se kterým měla dceru Františku provdanou Juříčkovou manželku Jana Juříčka, majitele vypálené usedlosti v Leskovci 67. Záznam o druhé svatbě v matrice Leskovce.

Žádný četník Surý během protektorátu na četnické stanici ve Valašské Polance ani v bývalém politickém okrese Vsetín nesloužil. Zřejmě záměna za vrchní strážmistra Jaroslava Surovce.

Alois Šiftař (17. 6. 1912 Vysoké Pole - ?), syn hostinského Aloise Šiftáře z Vysokého Pole a jeho ženy Hedviky, roz. Chytilové, posledně bytem Vysoké Pole 79. Hostinský a pomocník partyzánů. V jeho sklepě se po Leskovské tragédii a ošetření u Kajšů v Uble ukrýval Vasilij Fjodorovič Sapelnik. Ten byl ve sklepení hostince i v době kdy Němci táhli na Ploštinu. Po válce Sapelnik odjíždí do Malacek, kde jeho stopa končí. Pan Šiftař byl pak v padesátých letech souzen za spolupráci ze skupinou Světlana (III odboj). Záznam o narození v matrice Újezdu. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

Hubert Šmitke (10. 12. 1877 Kyjovice- ?), syn Vincenta Šmitkeho a jeho ženy Anny, roz. Knorrové - četnický strážmistr, tchán Rudolfa Gureckého. Záznam o narození v matrice Pusté Polomy. Záznam o oddání v matrice Slezské Ostravy.

rodina Jana Tomšů bydlela v Prlově 58.

Alice Tomoszková roz. Vlčkové (?) , dcera hospodského Augustína Vlčka a jeho ženy Karolíny, roz. Turadtové, posledně bytem  Ostrava Hrabová 69 – pro svůj židovský původ (po matce) se ukrývala v Leskovci u Anny Juřičkové.

štábní strážmistr Antonín Vít (24. 12. 1898 - ?) - kancelářský pobočník na Zemském četnickém velitelství v Brně.

Augustín Vlček (4. 4. 1893 Hrabová - ?), syn domkaře Valentína Vlčka z Ostravy Hrabové 94 a jeho ženy Veroniky, roz. Břenkové, posledně bytem Ostrava Hrabová 69 - hospodský a otec Alice Vlčkové, která se ukrývala v Leskovci u Anny Juřičkové.. Zápis ze sčítání lidu z roku 1900. Zápis ze sčítání lidu z roku 1910. Záznam o svatbě v matrice OÚ Moravské Ostravy.

Kamila Vlčková roz. Turadtová (15. 6. 1890 Ostrava Hrabová – 14. 10. 1942 Osvětim), dcera hostinského Sigmunda Turadta a jeho ženy Terezy, roz. , posledně bytem Ostrava Hrabová 69. Zápis ze sčítání lidu z roku 1900. Zápis ze sčítání lidu z roku 1910. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921. Záznam o oddání v matrice OÚ Moravské Ostravy.

partyzán Michal (?) - bližší informace zatím nezjištěny. Snad Miša Vysoký z výsadku Griněvského.

kriminální zaměstnankyně Kyra Alasová provdaná Platovská (16. 1. 1926 Narva - ?), dcera švédského občana Olava Samsena von Himmelsfjerna a jeho ženy estónky Lidys roz. Eronenové. Otec jí v roce 1940 umírá a matka se podruhé provdá za Nikolaje Alase. V únoru 1944 uspěšně ukončila studium na gymnáziu v Narvě, poté začala chodit na filozofickou fakultu v Tartu. Díky sestřenici Marje Eronenové z Finska sehnala lístek na loď "Molt Kaffels", která původně mířila do Švédska, protože na ní byl lazaret červeného kříže, ale po napadení zamířila do přístavu Gdaňsk. Ještě jako 13-ti letá si dopisovala se stejně starými vrstevníky v ČSR a tak se naučila česky, proto byla z Berlína do protektorátu, kde později byla zařazena jako pracovnice oddělaní I-SD (administrace) gestapo Brno. Po válce utekla do Německa, začala spolupracovat se CIC. 4. 12. 1946 se provdala se za bývalého vězně KT Fedora Platovského, který v Německu vyšetřoval válečné zločince, v roce 1947 dostala vízum do ČSR, později jí bylo přiznáno československé občanství. Naposledy bydlela na adrese Praha-Nusle, Krokova čp. 9.   

kriminální zaměstnankyně Elen Ruth Brücknerová (10. 12. 1921 - ?) - pracovnice oddělaní I-SD (administrace) gestapo Brno.

kriminální komisař Karl Cordes (17. 5. 1916 Rheine - popraven 21. 2. 1947 Ostrava), syn strojvůdce Karla Cordese a jeho ženy Josefiny, roz. Meyerové, posledně bytem Moravská Ostrava, Poštovní 31 - přidělen gestapo Brno (1939-1943), Moravská Ostrava (1943-1945), zástupce velitele ostravského gestapa od dubna 1943 - 30. dubna1945.

kriminální vrchní asistent Wilhelm Dworzak (Vilém Dvořák) (27. 9. 1907 Mrač - ?), syn správce lomu v Mrači Jana Dvořáka a jeho ženy Emílie, roz. Vařátkové - odsouzen na doživotí. Sloužil na služebnách gestapa v Prostějově, Vsetíně a Zlíně. Od roku 1940 do 1945 převážně na služebně gestapa v Jihlavě.

policejní inspektor Paul Fahnenstich (8. 6. 1905 Redlinghausen - ?) - přidělen gestapo Brno referát I E 3 (1940-1945) - po válce odsouzen na 25 let.

Karl Hermann Frank (24. 1. 1898 Karlovy Vary – popraven 22. 5.1 946 Praha), syn Jindřicha Franka a jeho ženy Pavly roz. Eberhardtod - od srpna 1943 Německý státní ministr pro Čechy a Moravu. Záznam o narození v matrice Karlových Varů. Pěkný životopis o K. H. Frankovi nejdete na zde.

řidič Franz Jarosch (František Jaroš) (24. 1. 1905 Brno - ?) - odsouzen na 2 roky. Od roku 1941 do roku 1945 sloužil na služebně gestapa Vsetín.

kriminální komisař Otto Koslowski (17. 4. 1900 Reisenburg - popraven 3. 5. 1947 Brno), syn Hermana Koslowského a jeho ženy Marie roz. Dahnové, posledně bytem Brno, Hroznova 39 - přidělen gestapo Brno (1939-1945), vedoucího referátu II A (komunismus, marxismus, levicový odboj, ruští navrátilci a emigranti z Ukrajiny) , II G/C (zbraně, třaskaviny, přečiny proti zákonu o tzv. záludných útocích na stát, reakce, opozice, poslech zakázaných radiových stanic), II S (mravní záležitosti, homosexuálové – neměl jediného zaměstnance a později byl tento referát zcela zrušen) a II H (Erkennungsdienst – porušení zákona Němci) v Brně. Po zatčení se pokusil dvakrát spáchat sebevraždu a to v Plzni (20. 1. 1947 podřezání žil žiletkou) a pak v Brně (3.4.1947 pistolí – dva průstřely prsou). Pěkný článek od Václava Adamce k osobě Otty Koslowského najdete zde.

zemský velitel četnictva na Moravě plk. Vilém Eduard Karel Langhammer (4. 8. 1892 Lesonice - ?), syn četnickéhop závodčího Viléma Langhammera a jeho ženy Marie, roz. Bendové, 25. 11. 1922 oddán s Antónií Altmanovou, posledně bytem Brno. Od 18. 3. 1942 do 5. 5. 1945 zastával funkci zemského četnického velitele v Brně. Za jeho přítomnosti a na jeho pokyn byl na zemském velitelství dne 28. 3. 1945 zatčen Rudolf Gurecký. Po válce umístěn do pracovního tábora, ze kterému pomáhá uniknout Marta Poláčková, manželka vedoucího státní bezpečnosti Jaroslava Poláčka. Záznam o narození v matrice Babic. Záznam o svatbě v matrice Jaroměřic nad Rokytnou. 

kancelářský pomocník Jan Penias (14. 3. 1914 Brno - ?) - přidělen gestapo Brno, jeho manželka Gertruda Penias (17. 3. 1919 Brno - ?) dělala telefonistku na gestapu v Brně - po válce odsouzen na 10 let.

SS-Obersturmbannführer Max Rausch (14. 10. 1898 Georgenthal - popraven 1. 3. 1947 Brno) od prosince roku 1944 velitel Brněnského gestapa a vrchní velitel tajné policie na Moravě.

technický tajemník Arnošt Sauermann (11. 2. 1905 Achwar - ?) po válce odsouzan na 20 let - vedoucí autoparku služebny gestapa v Brně.

kriminální asistent Emil Seitz (Zajíc) (26. 2. 1915 Dolní Kounice - popraven 21. 12. 1946 Brno), nemanželský syn Emila Tomce a Josefy Wollusové, roz. Zajícové, posledně bytem Brno, Poděbradova 1 - přidělen gestapo Brno, referát II A (komunismus, marxismus, levicový odboj, ruští navrátilci a emigranti z Ukrajiny), kde osobně řídil činnost některých konfidentů. Byl osobně při výslechu Františka Bednáře (tlumočil Koslowskému), když prozradil přesné umístění bunkru u Juříčků v Leskovci. Proč čekalo Brněnské gestapo s akcí až na zatčení Gureckého se můžeme dnes už jen dohadovat. 16. 11. 1940 si úředně změnil příjmení ze Zajíce na Seitze. Záznam o narození v matrice Dolních Kounic. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921 otec. Záznam o oddání matky v matrice Vlasotice.

kriminální zaměstnanec Jindřich Wágner (25. 7. 1912 Ostrava Přívoz - popraven 3. 12. 1946 Ostrava), syn zaměstnance státních drah Jindřicha Blažeje a jeho ženy Marie, roz. Wágnerové, posledně bytem Moravská Ostrava , Opavská 94 - přidělen gestapo Moravská Ostrava (1942-1945). 10. 12. 1941 si úředně změnil příjmení z Blažeje na Wagnera. Záznam o narození v matrice Přívozu. Zápis ze sčítání lidu z roku 1921.

vrchní policejní inspektor Alexander Wandahl (14. 8. 1906 Hamburk - ?), syn Friederika Wandahla a jeho ženy Heleny, roz. Lundové, posledně bytem Brno, Vinařská 44 - přidělen gestapo Brno referát I A (1940-1945) - po válce odsouzen na 20 let.